Zajímali jste se někdy o to, proč patří dětské pískoviště s krytem k nejoblíbenějším dětským hrám v exteriéru? Proč tam děti vydrží dlouhé hodiny, a proč hra na písku motivuje i dospělé k tvořivé zábavě? Zkusme si projít ony důvody a pochopit v komplexním rozsahu tuto problematiku.
Písek je antistres – když vám někdo nabídne koupání u přehrady s čistou vodou a poskytne vám na výběr buď travnatou pláž, anebo písečnou? Kterou si vyberete intuitivně jako první? Pokud nejste vysloveně zarytý milovník zelené barvy a vůně trávy vás přivádí do extáze, pravděpodobně sáhnete po písku. Písek je teplý, vyhřátý, měkký a poskytuje bosým chodidlům dokonalou rozkoš, což u trávníku na tvrdé zemině není možné. Hra na písku je pro naše tělesné doteky ideálním prostředím k uvolnění a relaxaci, a působí jako skvělý antistres.
Písek za určitých podmínek drží tvar – sledovali jste někdy umělce, kteří dovedou vtisknout písečným sochám dokonalou podobu, jako kdyby byly odlévány z bronzu nebo vytesány ze dřeva? Jestliže je písek dostatečně propustný a vlhký, lze tímto způsobem zhotovit i velmi zajímavé a vkusné výtvory. Děti sice prozatím nesvedou to, co někteří dospělí, ale mohou se jimi inspirovat a zkoušet to po svém. I kdyby stavěly hrady z báboviček – malých cihliček, bude to zábavná hra, která nikdy nebere konce. Může se vždy začínat znovu a znovu, vylepšovat a promýšlet nové strategie a postupy a je to něco podobného, jako hra se stavebnicí.
Děti na písku nezlobí – pokud nejsou děti vysloveně psychicky postižené anebo nejsou ve své kůži, kdy se necítí být zcela zdravé, málokdy se stane, že by se na písku někdo vztekal, rozčiloval a projevoval svoji agresi vůči ostatním lidem i svému okolí. Naopak počítačové hry i hry na mobilech a tabletech jsou zpravidla laděné negativním směrem, bývají plné násilí v různých formách, a pokud dospělí odbývají své ratolesti touto plytkou zábavou, neuvědomují, že se to v budoucnu může s velkou pravděpodobností obrátit proti nim.