Mají hry ve virtuální realitě budoucnost?

V posledních letech se stále ÄastÄ›ji mluví o virtuální realitÄ›. Již nyní máme zařízení, která nám tento zážitek umožňují. Již dříve jej ale popsali autoÅ™i sci-fi příbÄ›hů. Ti tvrdili, že tato technologie bude zdaleka nejÄastÄ›ji využívána ke hraní her. A dává to i smysl. Umožní nám totiž vcítit se do hry jako nikdy pÅ™edtím. Je vÅ¡ak otázkou, zda právÄ› toto nebude nakonec tomuto využití na pÅ™ekážku.

 

Musíme si totiž nejprve uvÄ›domit, proÄ vlastnÄ› rádi hrajeme, a to i násilné hry. Je to proto, že tak můžeme dát průchod i svým nejnižším pudům bez nebezpeÄí, že nÄ›komu skuteÄnÄ› ublížíme. Proto nemáme zábrany například zabíjet nepřátele, bez ohledu na to, jak vypadají. Virtuální realita by to vÅ¡ak mohla zmÄ›nit.

 

 

Zde totiž uvidíme vÅ¡e, co naÅ¡e postava, a nic víc. I u stříleÄek z pohledu první osoby máme výhled ohraniÄen monitorem a máme tak vizuální reprezentaci, že nic z toho, co vidíme, není skuteÄné. Pokud vÅ¡ak půjde o VR, pak se situace zmÄ›ní. Najednou skuteÄnÄ› „budeme“ ve hÅ™e, a naÅ¡e smysly nám budou říkat, v jakém jsme nebezpeÄí, bez ohledu na to, že víme o tom, jaká je skuteÄnost.

 

SamozÅ™ejmÄ›, pro nÄ›které to může celou vÄ›c udÄ›lat jeÅ¡tÄ› více lákavou. Valnou Äást hráÄů vÅ¡ak nÄ›co takového odradí. Lidský základní instinkt je pÅ™ežít, a navíc je nÄ›co jiného maÄkat tlaÄítka na klávesnici a nÄ›co jiného skuteÄnÄ› držet prst na spouÅ¡ti byÅ¥ fiktivní zbranÄ›.

 

 

JistÄ›, nejsou jen stříleÄky. Máme také adventury a hry typu Mario, kdy jednoduÅ¡e pÅ™ekonáváme pÅ™ekážky. To by se zdálo v pořádku, ale kolik z nás by bylo ochotno pÅ™eskoÄit například pÅ™es bezednou propast, i kdybychom vÄ›dÄ›li, že po spadnutí maximálnÄ› ztratíme život?

 

I proto není příliÅ¡ pravdÄ›podobné, že tento typ her bude mít vÄ›tší budoucnost. JistÄ›, možná to bude jinak a stane se z nich jeden z nejrozšířenÄ›jších žánrů, avÅ¡ak vzhledem k souÄasnému vývoji spoleÄnosti o tom lze pochybovat.